Doplnění fotek k Chorvatsku - Jirkovy stránky. Je tam spousta nových, zajímavých odkazů a budu doplňovat informace o zajímavých místech a městech po trase, i v samotné Dalmacii, či přímo v okolí Bašky Vody. V aktualitách 2014 - 2015 najdete nejnovější informace a zajímavosti o Chorvatsku a cestě tam i zpět, včetně všech aktuálních poplatků, cen paliva, potravin, vstupného apod., a také aktuální počasí a nebo on-line kamery na hranicích a mýtných branách! Dále jsem tam umístil nejnovější fotky i video z lyžování na Hochkaru 20010 - 2014, apod.
Na těchto stránkách jsem postupně přidával fotky z dalších výletů viz levý sloupeček (Berghof, Orlí hnízdo,Obersalzberg, Salzburg, Hallstatt, Salzkammergut - texty - 03. - 06.07.2010, Salzkammergut, ubytování, Lammerklamm, Königsee, Obersalzberg, Krimmler Wasserfall, Zell am See, Hallstatt, Salzwelten, Eis- a Mammuthölle, apod.) Ale především fotky z lyžování na Hochkaru 2010 - 12, Wachau, Vídeň, Mnichov, Herzogenaurach, Osvětim, Krakov... Fotky ze školy, fotky z lyžáků, vodáků, výlety do Prahy, fotky z maturitních plesů, oslavy narozenin, golf v Radíkově, tenisový turnaj na Gymplu ... nejnověji jsem doplnil na stránkách - Jirkovy stránky fotky z výletu do Provence a Cote d´Azur 2012 a Stužkovák 2012. Děkuji za trpělivost.
Chorvatsko - publikace, nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině a chorvatštině. Spousta zajímavých informací z infocenter, odborných časopisů, cestovních kanceláří, turistických združení, mnoho rad, tipů, map, ceníků apod...

Mé stránky na téma Chorvatsko
Pinterest
YouTube

a mé profily:
Facebook

Twitter
Flipboard

issuu
http://www.youtube.com/user/hrdas66

Hrady a vinohrady kolem Dunaje

Údolí Wachau - Hrady a vinohrady kolem Dunaje

Ta nejdokonalejší hudební symfonie, ta nejkrásnější báseň. Libozvučnost přenesená do krajiny, kterou v harmonickém souladu již po staletí sdílí příroda a člověk, potažmo stavby vytvořené jeho rukama. Zvlněné kopce, vinoucí se linky vinohradů, barokní majestát klášterů, romantické zříceniny gotických hradů. A mezi tím vším teče mohutný tok řeky.
reklama
90523_vikZahr_dunaj (dunaj)
Snímek: Adéla Poláková

Jen těžko by se našlo druhé místo s takovou koncentrací památek, a ještě zasazených do malebného prostředí, jako právě tady, v dolnorakouském údolí Wachau. Tato jedinečná scenérie, v roce 2000 po zásluze zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO coby kulturní krajina, se rozkládá podél Dunaje mezi Melkem a Kremsem, v úseku dlouhém 36 km.
Vydat se po proudu řeky údolím Wachau znamená vydat se proti proudu času. Nebude to ale chronologicky obrácená pouť. Čas se v tomto prostoru rozpadává a zase skládá do mozaiky, kde vedle sebe jsou střípky staré tisíce i stovky let. Své stopy tu zanechali nejrůznější lidé i národy, historická období i stavební slohy.
První člověk sem ovšem přišel na samém úsvitu dějin. Bylo to možná až před 40 tisíci lety, kdy se tu usadili pravěcí lidé. Nejen "moravští" lovci mamutů zanechali vědcům moderního věku venuši, s kterou by si lámali hlavu. V roce 1908 objevili archeologové právě ve Wachau slavnou Willendorfskou venuši. Stáří sošky, velké pouhých 11 cm a znázorňující patrně symbol plodnosti, se odhaduje na 20 až 25 tisíc let. Mnohem později přišli do údolí Keltové a po nich také Římané. Ti založili v 5. století osadu Castrum Flavianis. Někdy kolem roku 1200 sepsal neznámý básník z této oblasti klenot středověké německé literatury Píseň o Nibelunzích. Ve středověku tudy procházeli křižáci i poutníci, později Turci.

Klášter, který zvěčnil Umberto Ecco
Za začátek údolí Wachau se považuje Melk, městečko na jižním břehu Dunaje. Má malé, leč krásné historické centrum s mnoha měšťanskými domy ze 16. a 17. století, farním kostelem a kašnou z roku 1687. Jeho věhlas by ale sotva dosáhl za hranice regionu, nebýt klenotu, který se vypíná nad starými domy. Ze šedesátimetrové skály tu na městečko majestátně shlíží velkolepý barokní klášter, patřící k nejkrásnějším nejen v Rakousku, ale v celé Evropě. K jeho slávě přispěl i italský spisovatel Umberto Ecco, když sem zasadil část svého detektivního románu, bestselleru Jméno růže.
Dnešní podoba kláštera pochází z přestavby v první polovině 18. století, ale řádoví bratři spravující toto místo - benediktini - tu žijí už téměř tisíc let. V roce 1089 je sem z Lambachu přivedl babenberský markrabě Leopold II. Hrad, který benediktini od markraběte dostali, přeměnili postupně v opevněný klášter. Roku 1113 sem byly převezeny ostatky svatého Kolomana, čímž důležitost Melku významně stoupla. Ani místu božího klidu a rozjímání se nevyhnuly pohromy. Celý klášter téměř lehl popelem, když ho na sklonku 13. století zasáhl ničivý požár. Další škody způsobily boje za reformace a roku 1683 také vpád Turků.

90523_vikZahr_dunaj_melk (Melk)
Klášter Melk trůní na 60 metrů vysoké skále.
Snímek: Adéla Poláková

Rozsáhlá barokní přestavba byla zahájena roku 1702 podle plánů Jakoba Prandtauera. Projekt dokončil o víc než třicet let později Josef Munggenast. Prohlídka kláštera začíná na tzv. prelátském nádvoří s kašnou ze 17. století. Nejcennější prostory nabízí prelatura a císařský trakt, kde obrazový sál zdobí třeba cenná freska Triumf sv. Benedikta od P. Trogera. V císařských pokojích přebývala v minulosti řada státníků (např. Napoleon) a ve 195 m dlouhé císařské galerii spatříte portréty rakouských panovníků. Troger vyzdobil freskami také Mramorový sál, který dříve sloužil k pořádání slavností, či knihovnu schraňující na sto tisíc svazků.
Dominantou komplexu, která mu dodává zdaleka viditelné a známé tvary, je ale klášterní kostel sv. Petra a Pavla z let 1702 - 1726. Má dvě věže a 64 metrů vysokou kupoli. Interiér reprezentuje působivou ukázku čistého baroka. Stropní fresky vytvořil J. M. Rottmayr, úžasný je velký mramorový oltář v chóru se sochami sv. Petra a Pavla. K nejcennějším pokladům, které klášter schraňuje, patří také dva krucifixy - jeden asi z roku 1200 a druhý, tzv. Melkský kříž, z roku 1362. Oba jsou vykládané drahokamy a obsahují úlomek z Ježíšova kříže.

Po proudu Dunaje
První zastávkou od Melku po proudu řeky může být na levém, protilehlém břehu Willendorf. Právě v této vesničce byla objevena venuše. Její originál vystavuje vídeňské Přírodovědné muzeum, ale na poli u Willendorfu stojí jeho mnohokrát zvětšená kopie.
90523_vikZahr_dunaj_spitz (spitz)Zhruba pět kilometrů odsud leží Spitz. Dvoutisícové městečko je prvním z několika dalších, které díky svým kamenným uličkám navozují klidnou, středověkou atmosféru. Hlavní památkou Spitzu je pozdně gotický farní kostel Pffarkirche. Uvnitř se nachází barokní oltář s obrazem J. M. Schmidta, prostor pro varhany lemují sochy 12 apoštolů z 15. století. Ve městě lze také navštívit muzeum říční plavby (Schiffahrtsmuseum), které nabízí k vidění na 400 exponátů. Přímo nad Spitzem se zdvihají vinice a kopec Tausendeimerberg neboli Vrch tisíců věder. Není třeba dlouhého přemýšlení, kde kopec k poetickému názvu přišel. Může za to množství vína, které se tu ročně produkovalo. A aby první příděl pamětihodností byl úplný, z výšky na město shlíží ještě zřícenina hradu Hinterhaus.
Ze Spitzu (anebo o 7 km dříve z Aggbachu) si lze udělat odbočku na vrch Jauerling, který je svými 959 m nejvyšším bodem zdejší krajiny. Kopec zdvihající se ve stejnojmenném přírodním parku nabízí překrásné výhledy. Pod vrcholem se nachází vesnička Maria Laach, jejíž poutní kostel ze 14. století ukrývá záhadu. Na tamním obrazu má totiž Madona z neznámých důvodů na pravé ruce šest prstů.
K nejmalebnějším městečkům údolí Wachau patří miniaturní Weissenkirchen ztrácející se v okolních vinicích. Dominuje mu hranolová věž gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie. V městečku se zachovaly domy z 16. a 17. století, stejně jako nerovná dlažba z oblých kamenů. V arkádovém dvoře Teisenhoferhof sídlí Wachau Museum vystavující díla umělců tzv. Podunajské školy.
Může to vypadat, že se městečka v údolí trumfují, které je nejkrásnější. Eso ale náleží Dürnsteinu. Jeho panorama vynikne zejména při pohledu z protějšího břehu. Léta Páně 1192 tu prý byl vězněn anglický král Richard Lví srdce. Během křížové výpravy měl urazit panovníka Leopolda V., a když se pak v přestrojení vracel přes Rakousy domů, byl poznán, zajat a uvězněn v dürnsteinské pevnosti Kuenringerburg. Zříceniny tohoto hradu se dodnes vypínají na kopci nad městem. Pověst praví, že anglického krále nalezl jeho francouzský pěvec Jean Blondel, když si Richard prozpěvoval píseň, kterou znali jen oni dva. Francouz zaplatil za krále vysoké výkupné, jež pak Babenberkové použili na opevnění Ennsu, Heinburgu, Wiener Neustadtu i samotné Vídně. Hlavní pamětihodností Dürnsteinu je barokní farní kostel z let 1721 - 25 s modrobílou věží, která ční vysoko nad městem.

Město, které dalo jméno hořčici
Stejně jako Wachau symbolicky začíná Melkem, také končí větším městem, v Kremsu, neboli česky Kremži. Že vám to jméno něco připomíná? Kremžskou hořčici? Pak jste na správné stopě, právě odsud totiž oblíbená štiplavá omáčka pochází. Mnohem víc ale Krems proslavila historie a víno.
První zmínka o městě pochází již z roku 995 jako Chrimsa, o století a půl později si jej do své mapy označil arabský kupec a cestovatel Idrísí a poznamenal si k němu: "důležité město na Dunaji". V 11. a 12. století totiž byla Krems větší a mnohem významnější než Vídeň, díky výhodné poloze tu nebývale kvetl obchod. V 16. století se město stalo centrem reformace a za třicetileté války jej načas okupovali Švédové. V roce 1756 se do Steinu (dnešní předměstí Kremsu, dříve samostatné město) přistěhoval věhlasný barokní malíř Martin Johann Schmidt, který se proslavil také pod jménem Kremžský Schmidt.

Do starého města, které je plné památek, se vchází branou Steiner Tor z roku 1480. Osu historického centra tvoří dlouhá hlavní ulice Obere Landstrasse (plynule přecházející v Untere Landstrasse), pěší zóna, lemovaná řadou měšťanských domů. Na náměstí Körnermarkt stojí bývalý dominikánský klášter. Dnes tu sídlí Weinstadtmuseum s expozicí o výrobě vína. Uprostřed náměstí se vypíná barokní mariánský sloup z roku 1685.
Náměstí Pfarrplatz vévodí renesanční radnice z poloviny 16. století a farní kostel sv. Víta s mohutnou věží. Stojí na místě původní románské baziliky, později goticky upravené. Stropní fresky vytvořil kdo jiný než Kremžský Schmidt. K piaristickému kostelu se jde nahoru po schodišti z náměstí Frauenbergplatz. Uvnitř se nachází Schmidtův barokní oltář.
Nejdůležitější památkou Steinu je bývalý minoritský kostel a farní kostel sv. Mikuláše z 15. století se Schmidtovými freskami z poloviny 18. století.

90523_vikZahr_dunaj_vinice (vinice)
Snímek: Adéla Poláková

Na druhý břeh
Má-li se putování údolím Wachau naplnit, je třeba přejet z Kremsu na druhý břeh Dunaje. Už z dálky je tato nepřehlédnutelná dominanta vidět. Na kopci kousek dál od řeky se tu vypíná masivní stavba, která si vysloužila přízvisko "rakouské Montecassino". Je jím klášter Göttweig.
Založen byl v roce 1083 a řád benediktinů jej získal o jedenáct let později. Dnešní barokní háv ale získal až po roce 1719, kdy se začalo s velkou přestavbou po sérii katastrof v uplynulých staletích: turecký nájezd, ničivé požáry, mor. Vedoucím projektu se stal architekt Johann Lukas von Hildebrandt, přední barokní stavitel. Plány měl velkolepé, a i když se je nepodařilo splnit na sto procent a areál je poněkud asymetrický, stavba ohromuje. V klášterním kostele s dvěma věžemi a toskánskými sloupy upoutají stropní fresky od Paula Trogera s datem 1739. Hlavní oltář vytvořil kremžský mistr Hermann Schmidt již o rovných sto let dříve.
Druhý břeh Dunaje je mnohem pustější, co se civilizace týká. Největší dominantou je impozantní mohutná zřícenina hradu Aggstein, která se vypíná vysoko na skále nad Dunajem. Někdejší hrad z počátku 13. století sloužil především o několik věků později k odražení švédských a tureckých útoků. Dnes uvnitř můžete mimo jiné posedět v kavárně a vychutnat si nádherné výhledy na údolí.
Wachau je místem, kde se dá strávit týden a každý den přinese nové a nové objevování. Po obou stranách Dunaje vede hustá síť značených cyklostezek, navíc přímo údolím prochází dálková dolnorakouská Podunajská stezka (celkem 258 km). Velkým zážitkem je projížďka na některé z výletních lodí, které brázdí Dunaj údolím Wachau mezi městy Melk a Krems. A nesmí se zapomenout ani na zdejší vína, kterým se tu báječně daří (spolu s meruňkami). Nejlepší jsou místní zelený veltlín (Grüner Veltliner) a ryzlink (Riesling), za ochutnání ale stojí i lokální speciality: odrůdy Feinburgunder a Weissburgunder.

ADÉLA POLÁKOVÁ

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one