Doplnění fotek k Chorvatsku - Jirkovy stránky. Je tam spousta nových, zajímavých odkazů a budu doplňovat informace o zajímavých místech a městech po trase, i v samotné Dalmacii, či přímo v okolí Bašky Vody. V aktualitách 2014 - 2015 najdete nejnovější informace a zajímavosti o Chorvatsku a cestě tam i zpět, včetně všech aktuálních poplatků, cen paliva, potravin, vstupného apod., a také aktuální počasí a nebo on-line kamery na hranicích a mýtných branách! Dále jsem tam umístil nejnovější fotky i video z lyžování na Hochkaru 20010 - 2014, apod.
Na těchto stránkách jsem postupně přidával fotky z dalších výletů viz levý sloupeček (Berghof, Orlí hnízdo,Obersalzberg, Salzburg, Hallstatt, Salzkammergut - texty - 03. - 06.07.2010, Salzkammergut, ubytování, Lammerklamm, Königsee, Obersalzberg, Krimmler Wasserfall, Zell am See, Hallstatt, Salzwelten, Eis- a Mammuthölle, apod.) Ale především fotky z lyžování na Hochkaru 2010 - 12, Wachau, Vídeň, Mnichov, Herzogenaurach, Osvětim, Krakov... Fotky ze školy, fotky z lyžáků, vodáků, výlety do Prahy, fotky z maturitních plesů, oslavy narozenin, golf v Radíkově, tenisový turnaj na Gymplu ... nejnověji jsem doplnil na stránkách - Jirkovy stránky fotky z výletu do Provence a Cote d´Azur 2012 a Stužkovák 2012. Děkuji za trpělivost.
Chorvatsko - publikace, nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině a chorvatštině. Spousta zajímavých informací z infocenter, odborných časopisů, cestovních kanceláří, turistických združení, mnoho rad, tipů, map, ceníků apod...

Mé stránky na téma Chorvatsko
Pinterest
YouTube

a mé profily:
Facebook

Twitter
Flipboard

issuu
http://www.youtube.com/user/hrdas66

Auschwitz

 

Auschwitz - Birkenau, celým názvem Konzentrationslager Auschwitz-Birkenau, byl největším vyhlazovacím táborem za II. světové války, který se nacházel na území dnešního Polska u města Osvětim. Jednalo se o komplex několika táborů v oblasti Horního Slezska, které byly vzájemně propojeny. V táboře našlo smrt přes 1,1 miliónu lidí, nejvíce, asi 960 tisíc židů, 75 000 Poláků, 19 000 Cikánů a mnoho dalších.[1]

Název tábora je odvozen od německého názvu města Osvětim (německy Auschwitz) a vesnice Březinka (německy Birkenau), které leží přibližně 60 kilometrů západně od Krakova v jižním Polsku.

Tábor měl vypracovaný celý systém vyhlazovacích metod, od aktivního vraždění, teroru, nedostatku potravin a vody, sociální péče, což mělo mít za následek šíření infekčních nemocí až po vyhlazování vězněných (a transportovaných) v plynových komorách.

Táborový komplex se skládal z 3 hlavních táborů:

  • Auschwitz I - tzv. Stammlager (kmenový tábor), ležící na okraji města Osvětim ve čtvrti Zasole. První a později hlavní tábor celého osvětimského komplexu, sloužil jako koncentrační tábor a byl zároveň sídlem táborového velení a administrativy
  • Auschwitz II - koncentrační tábor vybudovaný na území vsi Březinka, který se později stal centrem vyhlazování zejména židovského obyvatelstva
  • Auschwitz III - založený v nedaleké obci Monowice, zejména pro potřeby koncernu IG Farbenindustrie

Auschwitz I (Stammlager)

Vstupní brána do tábora Auschwitz I. s nápisem Arbeit macht frei
Vstupní brána do tábora Auschwitz I. s nápisem Arbeit macht frei

Založení

Tábor byl založen na základě rozkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940 v bývalých kasárnách rakouské a později polské armády. O dva dny později byl post velitele svěřen Rudolfu Hössovi [2]. 30. dubna přijel Höss do Osvětimi a 4. května byl oficiálně jmenován velitelem tábora. Od osvětimského starosty Grünwellera získal k dispozici pro přípravné práce několik civilních pracovníků a tři stovky Židů.

Dne 20. května dorazil první transport třiceti kriminálních vězňů německého původu z KL Sachsenhausen. Byli označeni táborovými čísly 1 – 30 a stali se prvními funkcionáři ve vězeňské samosprávě, která udržovala dohled nad vězni v táboře a v pracovních oddílech. Ve stejný den přijelo i patnáct členů SS, kteří se ujali funkce dozorců [3].

Veliteli tábora byli:

  • SS-Obersturmbannführer Rudolf Höss – 4. května 1940 - listopad 1943
  • SS-Obersturmbannführer Arthur Liebehenschel – 11. listopadu 1943 - 10. května 1944
  • SS-Sturmbannführer Richard Baer – 11. května 1944 - leden 1945
Budova bývalého Polského Tabákového Monopolu (Polski Monopol Tytoniowy), v němž byli dočasně umístěni první vězňové KL Auschwitz. Dnes sídlo Vyšší odborné školy
Budova bývalého Polského Tabákového Monopolu (Polski Monopol Tytoniowy), v němž byli dočasně umístěni první vězňové KL Auschwitz. Dnes sídlo Vyšší odborné školy

Pro vybudování prvního provizorního oplocení tábora využilo vedení pracovní oddíl 39-ti polských vězňů z KL Dachau. Pracovali tam až do 14. června 1940, kdy byli deportováni zpět do Dachau. Ve stejný den se počet vězňů rozšířil o 728 lidí z prvního transportu z Tarnova. Dostali táborová čísla 31 – 758. Současně byla posílena posádka SS o 100 osob [4]. Jelikož budovy budoucího tábora ještě nebyly připraveny, byli tito vězňové dočasně ubytováni v nedaleké budově bývalého Polského Tabákového Monopolu (Polski Monopol Tytoniowy). Na nádvoří budovy, které bylo obehnáno plotem z ostnatého drátu a v rozích byly vystavěny provizorní strážní věže, se konal první apel (nástup) v historii tábora. Po odstěhování vězňů do kmenového tábora byly v této budově nazvané Stabsgebäude nejprve zřízeny kanceláře táborové administrativy a později ubytovny pro dozorkyně SS, sklad zbraní a prádelna pro SS [5](dnes je sídlem Vyšší odborné školy [6]). Druhý transport 313-ti osob, který do tábora přijel 20. června 1940 byl již ubytován přímo v táboře v bloku č. 2 [7].

19. června začalo první vysidlování polského obyvatelstva z bezprostředního okolí tábora. V následujících měsících a letech byla vystěhována většina populace z oblasti mezi řekami Visla a Sola, čímž byl vymezen tzv. zájmový prostor (Interessengebiet) koncentračního tábora o rozloze asi čtyřicet čtverečních kilometrů.

Většina vězňů z prvních transportů zpočátku pracovala zejména na výstavbě a rozšiřování tábora. Do března roku 1941 jich bylo v táboře internováno na 10 900, převážně Poláků.

Auschwitz I. fungoval převážně jako mužský tábor. Od října 1941 do března 1942 v něm byl zřízen oddělený tábor pro sovětské válečné zajatce (Russisches Kriegsgefangenen Arbeitslager). Ti žili v horších podmínkách než ostatní vězni a dozorci s nimi zacházeli obzvláště surově. V březnu 1942, kdy z původních 10 000 zajatců zůstalo naživu už jen 945, byli přestěhováni do nově vznikajícího tábora v Birkenau. Krátce po jejich odchodu byla vymezena část tábora pro ženský koncentrační tábor (Frauenkonzetrationslager). Tento úsek (tvořený bloky 1-10) byl od mužského tábora izolován vysokou zdí a měl i samostatný vchod. Po přestěhování žen do Birkenau (v srpnu 1942) byly bloky opět včleněny do mužského tábora.

Auschwitz I. byl původně plánován pouze jako tranzitní tábor s kapacitou 10 000 osob, z něhož měli být polští vězňové dále transportováni do koncentračních táborů uvnitř Říše. Po návštěvě Heinricha Himmlera 1. března 1941 bylo rozhodnuto tuto kapacitu zvýšit na 30 000, přičemž měla být ještě zahájena výstavba nového tábora v Březince s kapacitou 100 000.[8]

Zástavba

Původně se tábor skládal z 22 zděných budov - 8 patrových a 14 přízemních. Postupně se však začal rozrůstat. Během roku 1940 zasypali vězňové sutí bývalou jízdárnu, která se nacházela uprostřed tábora, vystavěli kuchyň, krematorium I., strážnici při vstupní bráně (Blockführerstube). Bývalé stáje byly přestavěny na dílny, dřevěné sloupy oplocení byly nahrazeny betonovými. Stavební práce pokračovaly i v následujících letech. V květnu 1941 byla zahájena výstavba 8 nových bloků (č. 4-7 a 15-18) na místě bývalé jízdárny. Jako první byl předán k užívání blok 18 (srpen 1941), následovali bloky č. 4, 5 a 7 (listopad 1941), zbytek v první polovině roku 1942[9].

KL Auschwitz II - Birkenau

Plechovka po plynu Cyklon B
Plechovka po plynu Cyklon B

Založení

Výstavba tábora byla zahájena v říjnu roku1941 na území vesnice Březinka (pol. Brzezinka), ze které bylo vysídleno její obyvatelstvo a jejich domy přestavěny nebo použity pro stavbu tábora. Práce zahájili sovětští váleční zajatci převedení sem z kmenového tábora KL Auschwitz I. Popudem ke stavbě byl pravděpodobně rozkaz Himmlera, který místo navštívil v březnu téhož roku. V nacistické dokumentaci měl tábor až do jara 1944 status zajateckého tábora (Kriegsgefangenenlager), i přes to, že tuto funkci nikdy neplnil.

V době autonomie tábora (listopad 1943 -listopad 1944) byli jeho veliteli:

Zástavba

Fotografie tábora v roce 1944 pořízena RAF.
Fotografie tábora v roce 1944 pořízena RAF.

Tábor byl vybudován ve tvaru obdélníku o rozloze okolo 140 hektarů. Celý prostor byl obehnán ostnatým drátem nabitým elektrickým napětím. Stejným způsobem byly ohrazeny jednotlivé sektory tábora (Bauabschnitt):

  • BIa a BIb (Bauabschnitt Ia) - ženský tábor
  • BIIa - karanténní tábor
  • BIIb - Terezínský rodinný tábor (Familienlager Theresienstadt)
  • BIIc - maďarský tábor
  • BIId - mužský tábor
  • BIIe - cikánský tábor
  • BIIf - nemocniční tábor
  • BIIg - tzv. Kanada
  • BIII - tzv. Mexiko - nedokončený, sloužil jako depozitní tábor během tzv. Akce Höss - likvidace maďarských Židů, byly zde umisťovány Židovky, které nestačily projít selekcí a čekaly na smrt v plynových komorách

Vchod do tábora je tvořen vstupní branou, kterou byly do tábora v květnu 1944 přivedeny koleje, po kterých do tábora přijížděly transporty s lidmi. Nad vstupní branou je vystavěna věž, ze které byl rozhled na celý areál tábora a na rampu, kde probíhala selekce vězňů na schopné a neschopné práce.

Vstupní brána do tábora.
Vstupní brána do tábora.
Toalety v táboře.
Toalety v táboře.

První stavby, které na území tábory vyrostly, byly cihlové domy. S následujícími transporty se ale tábor rychle rozrůstal a vyvstala potřeba rychle stavět další a další „ubytovací“ kapacity, což vedlo nejprve k využití koňských stájí a poté k výstavbě dalších dřevěných staveb. Dřevěné baráky byly extrémně nevhodné pro život, mezerami mezi prkny v zimě prostupoval chlad a v létě se stávaly výhní. Tábor se dělil na několik menších částí - mužský, ženský, terezínský rodinný, maďarský židovský a cikánský tábor.

Po okraji obytných bloků se nacházela hygienická zařízení, která se sestávala z latrín a umýváren. V zadní části tábora byly vystavěny 4 plynové komory, ve kterých byly hromadně zabíjeni lidé z příchozích transportů, ale také nemocní vězni, u nichž se nepředpokládal rychlý návrat do práce.

Krematorium II a III mělo převlékárny a komory umístěné pod zemí. Po schodech sestupovaly oběti do převlékárny, kde odložily oblečení a nahé pak vstupovaly do plynové komory. Jednalo se o betonovou kobku, která byla propojena větracími komíny s povrchem, kam vhazovali vojáci SS vraždící plyn - cyklon B. Další místnosti se pak zaměřovaly na zužitkovávání mrtvých (odebírání zlatých zubů, vlasů atd.) a jejich likvidaci ve spalovacích pecích tzv. krematoriích. Během času se pro uklidnění vězňů přidaly ke vchodu nápisy uvádějící, že se jedná o sprchy, v komoře byly atrapy sprch a vězňům bylo vojáky SS dokonce rozdáváno mýdlo před vstupem do komory.

Vedle krematoria se nacházely jámy, do kterých se vysypával popel spálených lidských těl. Celková rozloha tábora činila 175 ha s více než 300 baráky.

Krematorium IV. bylo zapáleno a následně zničeno během povstání židů ze Sonderkommanda 7. října 1944, kteří nedaleko krematoria zakopali zápisky z povstání a důležité dokumenty zachycující situaci v táboře, jež byly později využity v soudních procesech proti důstojníkům SS. Krematoria II. a III. byla demontována na rozkaz SS již v listopadu roku 1944 členy Sonderkommanda.

Dnešní stav

Zachovalo se 45 zděných a 22 dřevěných baráků. Patrné jsou také zbytky plynových komor a kremačních jam na pece. Dobové je také oplocení, komíny a základy nedochovaných baráků. Dnes je objekt koncentračního tábora KL Auschwitz II - Birkenau památníkem připomínající celému světu odpornost nacistického režimu a utrpení miliónů lidí z celé Evropy. Památník je volně přístupný bez poplatků a je možné zakoupit tištěného průvodce v češtině.

Auschwitz III (Monowice)

Založen v říjnu 1942 v nedaleké obci Monowice jako pobočný tábor Auschwitz I. Od listopadu 1943 do listopadu 1944 fungoval jako samostatný tábor. V tomto období k němu patřily také všechny pobočné tábory Auschwitz I, jež měly průmyslový charakter.

Velitelem tábora byl:

Tábor byl založen pro potřeby koncernu IG Farbenindustrie a po celou dobu své existence měl charakter klasického pracovního tábora. Postaven byl v blízkosti chemických závodů Buna-Werke, jež produkovaly syntetický benzín a umělý kaučuk.

V táboře bylo postupně vystavěno 60 vězeňských baráků, v nichž přebývalo kolem 11 000 vězňů. Byly zde často prováděny selekce práceneschopných vězňů, kteří odsud byli posíláni do plynových komor v Birkenau. Největší selekce proběhla 17. října 1944, při níž zahynulo více než 2 000 osob.[10]. 18. ledna 1945 odsud bylo pěšky evakuováno více než 9 000 vězňů do Gliwic, asi 900 těžce nemocných zůstalo v táboře[11].

Na území bývalého tábora byl po válce vybudován pomník.


Útěky z tábora

Auschwitz patřil k táborům s poměrně vysokým počtem uprchlých vězňů. Z ostatních nacistických koncentračních táborů před ním v počtu uprchlíků stojí pouze KL Buchenwald (1876 mužů a 91 žen, z toho však 831 osob až v roce 1945 [12]).

Z KL Auschwitz se podle dostupných pramenů za dobu od založení po likvidaci tábora pokusilo o útěk celkem 802 osob (757 mužů a 45 žen). Z tohoto počtu bylo [13]:

  • 144 útěků úspěšných (a většině se také podařilo přežít válku)
  • 327 útěků neúspěšných (chyceni během útěku nebo zatčeni po zdařilém útěku)
  • 331 útěků o kterých nejsou žádné další informace
Dvojité oplocení z ostnatého drátu v táboře Auschwitz I. V pozadí táborová kuchyně.
Dvojité oplocení z ostnatého drátu v táboře Auschwitz I. V pozadí táborová kuchyně.

Počet útěků z tábora v jednotlivých letech: [14]

1940 2
1941 17
1942 173
1943 295
1944 312
1945 3


Útěky podle národností: [15]

Národnost Mužů Žen Celkem
Poláci 386 10 396
Rusové 164 15 179
Židé 112 3 115
Cikáni 36 2 38
Němci 22 9 31
Češi 19 4 23
Rakušané 2 0 2
Jugoslávci 1 1 2
ostatní 15 1 16

[editovKonec války

Odchod nacistů

Ke konci války bylo jasné, že postupující Rudá armáda během svého postupu osvobodí i oblast okolo Osvětimi, což přimělo nacisty jednat a pokusit se zahladit stopy zločinů. Před jejich odchodem byly krematoria a plynové komory vyhozeny do vzduchu. Obytné bloky byly i s lidmi uvnitř zapáleny a podle celkového plánu měl být celý tábor srovnán se zemí. Díky rychlému postupu Rudé armády však nebyl celý záměr uskutečněn a tak byly vypáleny jen některé části tábora.

Osvobození

27. ledna 1945 byl tábor osvobozen vojáky Rudé armády (60. armáda 1. Ukrajinského frontu). V kmenovém táboře, Březince a Monowicích se osvobození dočkalo přibližně 7 000 vězňů, dalších asi 500 se nacházelo v okolních pobočných táborech[16]. Nacisté před osvobozením tábora odeslali přes 58 000 lidí na nucené práce do Říše.

Počet obětí

Ve všech táborech KL Auschwitz-Birkenau zemřelo nejméně 1,1 miliónu osob, z nichž bylo[1]:

  • 960 000 Židů (865 000 nezaregistrovaných, 95 000 zaregistrovaných)
  • 70-75 000 Poláků ( (asi 10 000 nezaregistrovaných, 64 000 zaregistrovaných)
  • 21 000 Cikánů (2 000 nezaregistrovaných, 19 000 zaregistrovaných)
  • 15 000 sovětských válečných zajatců (3 000 nezaregistrovaných, 12 000 zaregistrovaných)
  • 10-15 000 vězňů jiných národností (mj. Bělorusů, Rusů, Ukrajinců, Čechů, Slováků, Jugoslávců, Francouzů, Němců, Rakušanů atd.)

Změna názvu

27. června 2007 Výbor pro světové dědictví UNESCO zasedající na Novém Zélandu rozhodl na základě žádosti Polska a Izraele o změně názvu na Osvětim-Březinka. Německý nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor (1940-1945).[17] Původní název: Koncentrační tábor Osvětim-Březinka navrhli Poláci změnit poté, co se mnohokrát v zahraničním tisku a médiích objevilo spojení „polský vyhlazovací tábor“ (Anglie, Francie, USA,

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one