Doplnění fotek k Chorvatsku - Jirkovy stránky. Je tam spousta nových, zajímavých odkazů a budu doplňovat informace o zajímavých místech a městech po trase, i v samotné Dalmacii, či přímo v okolí Bašky Vody. V aktualitách 2014 - 2015 najdete nejnovější informace a zajímavosti o Chorvatsku a cestě tam i zpět, včetně všech aktuálních poplatků, cen paliva, potravin, vstupného apod., a také aktuální počasí a nebo on-line kamery na hranicích a mýtných branách! Dále jsem tam umístil nejnovější fotky i video z lyžování na Hochkaru 20010 - 2014, apod.
Na těchto stránkách jsem postupně přidával fotky z dalších výletů viz levý sloupeček (Berghof, Orlí hnízdo,Obersalzberg, Salzburg, Hallstatt, Salzkammergut - texty - 03. - 06.07.2010, Salzkammergut, ubytování, Lammerklamm, Königsee, Obersalzberg, Krimmler Wasserfall, Zell am See, Hallstatt, Salzwelten, Eis- a Mammuthölle, apod.) Ale především fotky z lyžování na Hochkaru 2010 - 12, Wachau, Vídeň, Mnichov, Herzogenaurach, Osvětim, Krakov... Fotky ze školy, fotky z lyžáků, vodáků, výlety do Prahy, fotky z maturitních plesů, oslavy narozenin, golf v Radíkově, tenisový turnaj na Gymplu ... nejnověji jsem doplnil na stránkách - Jirkovy stránky fotky z výletu do Provence a Cote d´Azur 2012 a Stužkovák 2012. Děkuji za trpělivost.
Chorvatsko - publikace, nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině a chorvatštině. Spousta zajímavých informací z infocenter, odborných časopisů, cestovních kanceláří, turistických združení, mnoho rad, tipů, map, ceníků apod...

Mé stránky na téma Chorvatsko
Pinterest
YouTube

a mé profily:
Facebook

Twitter
Flipboard

issuu
http://www.youtube.com/user/hrdas66

Lékaři SS - Josef Mengele

Lékaři SS - Josef Mengele

Josef Mengele se narodil 16.3. 1911 jako nejstarší ze tří synů v zámožné katolické rodině v Günzburgu v Bavorsku. Ve škole byl vynikajícím žákem. Na univerzitě v Mnichově ho ovlivnily názory nacionálního socialismu. Na fakultě se přednášely také teorie nadřazenosti "árijské" rasy. Mengele studoval u Ernsta Rudina, tvůrce zákona o nucené sterilizaci a hlavního obhájce teorie, podle níž lékař je povinen ukončit "nehodnotný život". Vedle studia medicíny získal Mengele doktorát filozofie u prof. T. Mollisona, který tvrdil, že stačí jediný pohled na fotografii, aby zjistil, zda dotyčný má židovské předky. V roce 1937 dostal Mengele místo asistenta v Ústavu pro výzkum dědičnosti, biologie a rasové čistoty ve Frankfurtu, který měl ve Třetí říši výsadní postavení. Pracoval v týmu předního evropského genetika prof. Otmara von Verschuera.

Von Verschuer zasvětil mnoho času výzkumům dvojčat. Byl nadšeným Hitlerovým stoupencem a Mengele se stal jeho oblíbeným žákem. Společně se zabývali klíčovými otázkami nacistického ideologického a vědeckého myšlení. V květnu 1937 vstoupil Mengele do NSDAP a o rok později do SS, která se vydávala za strážce národní rasové čistoty. S von Verschuerovou pomocí Josef Mengele rychle postupoval v nacistické akademické hierarchii. Zastával názor, že pomocí rasové selekce lze vylepšit dědictví rasy a přijal nacistické názory o Židech.

V roce 1939 se oženil s dcerou obchodníka Irene Schoenbeinovou. V roce 1940 vstoupil do Waffen SS a jeden rok sloužil v úřadu SS pro rasy a přesídlení, kde zkoumal rasovou vhodnost Poláků. V polovině roku 1941 byl přeložen na Ukrajinu a v roce 1942 byl zraněn, za což byl vyznamenán Železným křížem prvního stupně. Nakonec byl převelen nazpět k von Verschuerovi. Ten ho přivedl k práci v koncentračních táborech. Argumentoval tím, že taková činnost je v zájmu vědy. Jako válečný ředitel Výzkumného ústavu císaře Wilhelma pro antropologii, lidskou genetiku a eugeniku (vědu o šlechtění lidské rasy) von Verschuer poskytoval Mengelemu finance na pokusy v koncentračním táboře. Mengele zase posílal v hnědém balícím papíru výsledky své práce, kosti a celé části lidských těl pod označením "válečný materiál".

Po válce se von Verschuer vrátil na vysokou školu, zatímco Josef Mengele musel kvůli svým zločinům proti lidskosti uprchnout do zahraničí.

Brzy po povýšení na hauptsturmführera byl Josef Mengele přeložen a v květnu 1943 odjel do Osvětimi. Tábor se nacházel v izolované části jihozápadního Polska. V létě byla země spálena horkem a nehybný vzduch byl plný zápachu spáleného masa. V zimě přicházely od Visly ledové bouře a kruté mrazy. V letech 1943 a 1944 měl tábor pět krematorií a plynových komor, v nichž bylo zavražděno až 9 tisíc lidí denně. Za jasných dnů byl kouř z komínů krematorií viditelný až ze vzdálenosti 50 kilometrů. Koncentrační tábor Osvětim sloužil nejen k vraždění, ale také poskytoval otrockou pracovní sílu 34 německým společnostem, mezi něž patřily firmy jako Bayer, AEG Telefunken, Krupp, Siemens.

Zatímco většina lékařů SS brala svou práci v táboře jako krajně obtížnou a odpornou, Josef Mengele v ní našel zalíbení. Povinností lékaře SS bylo prohlédnout tisíce nových vězňů, kteří byli přivážení v přeplněných dobytčích vagónech. Selekce byla pro lékaře SS velmi stresující povinnost, nikoliv však pro Josefa Mengeleho. Vězni procházeli před lékařem SS, který posílal jedny napravo a druhé nalevo. Ti vpravo pak pracovali v dílnách tábora, vězni poslaní nalevo brzy skončili v plynových komorách.

Uvádí se ze vzpomínek přeživších vězňů a některých jeho spolupracovníků, že Mengele byl jako vždy v neposkvrněné čisté uniformě SS, měl nablýskané černé holínky a čepici SS. Byl mladý, vypadal dobře, ruce měl v bílých rukavicích, pohrával si s lesklou holí nebo kouřil cigaretu bez filtru. Občas se usmál nebo si pohvizdoval některou ze svých operetních melodií. Zatímco dav byl rozdělován na muže a ženy, vyhledával mezi vězni dvojčata, která později byla předmětem jeho experimentů.

Jeho syn Rolf Mengele uvedl, že tyto skutečnosti mu stačí k tomu, aby svého otce považoval za vinného ze všeho. Už jen to, že se podílel na selekcích vězňů, stačí, aby Rolf Mengele věděl, že se jeho otec přímo podílel na masových vraždách vězňů. Pokoušel se často svého otce pochopit, jak mohl tak skončit a dělat takové věci. Nikdy se mu to nepodařilo.

Brzy po příjezdu do tábora Osvětim (Auschwitz Birkenau) byl Josef Mengele jmenován velitelem ženského, dětského a cikánského tábora. V této funkci pak prováděl selekci vězňů v celém táboře i na ošetřovnách ve dne i v noci.

Josef Mengele nechal vybudovat speciální patologickou laboratoř v krematoriu č. 2 v Birkenau. Zde se prováděly pitvy lidí čerstvě otrávených plynem. Laboratoř s červenou betonovou podlahou byla vybavena nejmodernějším zařízením. Dominantu tvořil velký pitevní stůl z leštěného mramoru s několika výlevkami. Peníze na vybavení laboratoře obstaral prof. von Verschuer. Zde Mengele prováděl svůj "výzkum", aby odkryl tajemství zdokonalení "árijské rasy". Mengele shromáždil tisíce dvojčat. Jedno dítě sloužilo k experimentům, druhé jako referenční vzorek.

Uvádí se, že výzkum se skládal z hrubých operací a značně bolestivých testů prováděných téměř vždy bez narkózy. Šlo o amputace, lumbální punkce, tyfové infekce a úmyslně infikovaná zranění, aby bylo možno sledovat reakce. Mengele vstřikoval různé roztoky pod kůži na hlavě, aby změnil barvu vlasů, nebo do očí, aby změnil jejich barvu na modrou. Pokud pokusné dvojče zemřelo, zabíjel Mengele okamžitě i druhé dvojče, aby jejich pitvy mohly proběhnout simultánně. Při testování odolnosti vězňů používal elektrické šoky. Mnohé z pokusných dvojčat nepřežilo. Používal roentgenové záření pro pokusy se sterilizací žen.

Svědkové, kteří Osvětim přežili, uvádějí stovky případů bestiálních a krutých Mengeleho experimentů. Někdy projevoval známku laskavosti, aby vzápětí ve jménu vědy dítě podrobil krutým pokusům.

Pro své kolegy byl Josef Mengele ztělesněním ideálního oddaného důstojníka SS. Nikdy se nešířil o svém osobním životě. Jeho manželka Irene navštívila Osvětim dvakrát. Ve svém deníku uvedla, že Osvětim je obrovské vězeňské centrum pro válečné zajatce a politické vězně. V jejím deníku není žádná zmínka o podmínkách uvnitř tábora nebo o pokusech, které řídil její manžel. Irene tvrdila, že Osvětim jejího muže změnila. Trpěl depresemi a cítil se zajatcem rozkazů, které musel plnit.

Syn Josefa Mengeleho Rolf se narodil 16.3. 1944 v Günzburgu. Jeho otec si ani nevzal dovolenou, aby viděl svého syna, ale zůstal v Osvětimi a mezi dubnem a srpnem provedl 39 selekcí maďarských Židů. Svého syna viděl až po šesti měsících na krátké týdenní dovolené.

Po válce někteří Mengeleho přátelé a rodina tvrdili, že zprávy o činnosti Mengeleho v Osvětimi jsou nepravdivé. Sám Mengele po válce uvedl, že Osvětim existovala již před jeho příchodem a on sám byl jen malým kolečkem ve velkém stroji.

Když Rolf Mengele svému otci řekl, že Osvětim byl jeden z vůbec nejstrašnějších příkladů nehumánnosti a brutality, jeho otec namítal, že Rolf vůbec nic nepochopil a že v Osvětimi pouze plnil svou povinnost. Tvrdil, že chtěl lidem v táboře pomáhat, ale že jeho možnosti byly omezené. Otec se snažil Rolfa Mengeleho přesvědčit, že svojí činností zachránil tisíce lidí před smrtí. Tvrdil, že za posílání lidí do plynových komor nebyl zodpovědný a že k tomu rozkazy nevydával. Přísahal, že on osobně nikomu neublížil.

Když se v lednu 1945 přiblížila sovětská armáda k Osvětimi, Josef Mengele se rozhodně jako nevinný člověk nechoval. Jeho kolegové uvádějí, že byl velmi deprimován představou, že výsledky jeho pokusů padnou do rukou Rusům. Pokračoval ve svých pokusech až do 5.12. 1944, ale zároveň podnikl kroky, aby důkazy své činnosti v táboře Osvětim odstranil. Jeho patologická laboratoř a plynové komory byly zničeny. Část svých dokumentů vzal s sebou, zbytek nechal zničit. 17. ledna 1945 Josef Mengele z Osvětimi uprchl.

Prchal do Günzburgu. Než se dostal domů v září 1945, byl dvakrát zadržen americkou armádou a pod vlastním jménem byl umístěn do zajateckých táborů. V té době již byl na seznamu hlavních válečných zločinců, ale kvůli administrativnímu chaosu si nikdo nevšiml, když byl zajat. Rodina mu našla práci pod cizím jménem na statku v Rosenheimu. Uprostřed americké okupační zóny strávil asi čtyři roky. Manželka ho občas navštěvovala. Mengele byl v té době značně psychicky labilní. Rolf uvedl, že si z těchto návštěv nic nepamatuje.

Koncem 40. let 20. století Mengelemu naháněly strach procesy s válečnými zločinci. Jeho jméno také padlo při Norimberském procesu a později někteří lékaři byli za podobné pokusy odsouzeni a popraveni. Mengele se proto rozhodl Německo opustit. Pomocí své rodiny a organizační pomoci bývalých členů SS si Mengele opatřil falešné cestovní doklady a byl převeden přes Alpy do Itálie. Zde byl sice zadržen janovskou policií pro padělané doklady, ale podplatil velícího důstojníka pěti sty dolary. Odtud odplul do Jižní Ameriky a v polovině července se dostal do Argentiny.

V Jižní Americe Josef Mengele vedl deník. Vyplývá z něj, že se mu podařilo přizpůsobit prostředí v Buenos Aires lépe, než jeho rodina očekávala. Po svém příjezdu se Mengele začlenil pod cizím jménem do početné německé komunity. Fašistický diktáror Juan Perón byl stoupenec nacismu a v posledních dnech 2. světové války poskytl nacistům deset tisíc bianco argentinských pasů. Mengele brzy navázal kontakty s dalšími vysoce postavenými nacisty, jako byl plukovník Hans Ulrich Rudel a plukovník SS Adolf Eichman, který za války organizoval transporty Židů do vyhlazovacích táborů.

Po navázání prvních důležitých kontaktů se Mengele rozhodl pro podnikání. Začal v Argentině a v Paraguayi prodávat výrobky rodinné firmy. Brzy se stal vlastníkem tesařské firmy a později investoval peníze do farmaceutické firmy.

V březnu roku 1954 bylo Mengeleho manželství s Irene na její žádost rozvedeno. Irene se brzy provdala za Alfonse Hackenjose. Tento muž se pro Rolfa Mengeleho stal skutečným otcem.

V roce 1965 přijel Josef Mengele poprvé a naposled do Evropy. Rodina chtěla, aby se znovu oženil, aby byl udržen v tajnosti Mengeleho život a udržela se kontrola nad rodinnou firmou.

Když Josef Mengele jel do Mnichova, měl autonehodu, při níž policie prošetřovala jeho jihoamerické dokumenty. Mengele odjel do Mnichova, kde podplatil policii, aby na nehodu zapomněli. Tak Josef Mengele opět unikl zatčení.

Po návratu do Jižní Ameriky v roce 1956 se rozhodl žít pod svým jménem. Třebaže byl na seznamu hledaných osob, nebylo proti němu vzneseno žádné oficiální obvinění. V Buenos Aires získal dokumenty na své vlastní jméno a později dokonce získal pas Spolkové republiky Německo na jméno Josef Mengele.

V září 1956 se Martha, vdova po Mengeleho mladším bratrovi Karlovi, a její syn Karl Heinz přestěhovali do Buenos Aires. Další čtyři roky se Josef Mengele choval jako otec Karla Heinze a vytvořil se mezi nimi pevný vztah. V roce 1958 bylo jméno Josefa Mengeleho uvedeno v telefonním seznamu, ale nikdo ho zde nehledal.

V srpnu 1958 byl Josef Mengele zadržen federální policií pro podezření s nelegální lékařské praxe. Policista později přiznal, že dostal úplatek a celý případ uzavřel. Toto setkání s policií ale Mengeleho vyděsilo a proto záhy otevřel podnik v sousední Paraguayi, kde tehdy vládl pravicový generál Alfred Stroessner. V květnu 1959 se odstěhoval do Paraguaye. 5.7. 1959 na základě podkladů jednoho vězně z Osvětimi německý federální soud vydal na Josefa Mengeleho zatykač a obvinil ho ze sedmnáctinásobné úkladné vraždy. Německá tajná služba začala Mengeleho hledat v Argentině, protože nevěděla, že se mezitím přestěhoval. O rok později izraelská tajná služba unesla Adolfa Eichmanna před jeho domem v Buenos Aires a tajně ho převezla do Izraele, kde byl odsouzen a pověšen. Izraelská tajná služba ale Mengeleho nenašla.

Formální obžaloba Spolkové republiky Německo měla za následek pozornost sdělovacích prostředků a o zločinech Josefa Mengeleho se začalo psát. Rolf Mengele uvedl pro knihu "Hitlerovy děti. Synové a dcery pohlavárů Třetí říše o sobě a svých otcích", že to pro něj byla osudová rána. Bylo mu 16 let a do té doby se domníval, že jeho otec bojoval v Rusku a že byl hrdina. Najednou se dověděl, že působil v koncentračním táboře v Osvětimi. Jeho spolužáci na střední škole ho začali napadat a označovali ho za syna válečného zločince, nacistu a esesáka. Po střední škole se nikdy s takovými osobními útoky již nesetkal.

Josef Mengele s pomocí maďarských a rakouských neofašistů získal nový úkryt v Brazílii. Začal se více věnovat svému deníku a korespondenci. Řada z těchto dopisů byla adresována Rolfovi. Rolf Mengele uvedl, že se s otcem v politických a historických názorech nikdy neshodli Rolfa postoje otce determinované nacismem třicátých let šokovaly. V jednom dopise Josef Mengele svému synovi napsal o Hitlerovi jako "muži století" a srovnával ho s dobou Alexandra Velikého, švédského krále Karla XII., Fridricha Velikého nebo Napoleona Bonaparte.

V roce 1964 začal Rolf Mengele studovat na univerzitě. Studoval postupně ve Freiburgu, Hamburgu, Mnichově a Ženevě. V roce 1969 ukončil první sérii právnických zkoušek a po dalších třech letech se stal řádným členem německé advokátní komory.

Rolf si uvědomoval, že kdyby jeho otec byl zatčen, musel by ho možná u soudu obhajovat. Podle výpovědí svědků se dalo očekávat, že by byl v Německu odsouzen k doživotnímu vězení.

Rolf Mengele svého otce navštívil v říjnu roku 1977. Vedl s ním dlouhé rozhovory a zjistil, že otec přes svou inteligenci a znalosti byl neústupný a nechtěl vidět, že v Osvětimi páchal zločiny proti lidskosti a popřel základní lidská práva. Po dvou týdnech se Rolf Mengele vrátil domů. Pochopil, že otázka Osvětimi zůstane mezi ním a otcem navždy nepřekonatelnou překážkou.

O šestnáct měsíců později byl Josef Mengele na dovolené se svými rakouskými přáteli. Na pláži Bertioga jižně od Sao Paula ho postihla ve vodě mrtvice a zemřel. Rolf autorovi knihy [1] uvedl, že to pro něj byla obrovská úleva. Josef Mengele byl pohřben jako Wolfgang Gerhard na hřbitově Panny Marie Růžencové v Embu.

V roce 1987 si Rolf Mengele nechal kvůli svým dětem změnit příjmení, protože si podle jeho názoru zaslouží vyrůstat, aniž by neustále musely odpovídat, co dělal jejich dědeček. Rolf Mengele říká, že sice jeho otec již odešel, ale on stále musí nést své břímě.

 
 
 

(c) 1999 - 2005
Aktualizovano: 20.6.2005
auschwitz@centrum.cz
hostovano: www.valka.cz

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one